Evropská unie nabízí Spojenému království velmi širokou dohodu, která má zahrnovat všechno možné, od energetiky, přes policejní spolupráci až po obchod s nulovými cly. Vzhledem k tomu, jak se vyjednávání vyvíjí a jak málo času zbývá, neukously si obě strany trochu velké sousto?
Ať se stane cokoliv, naše vztahy se Spojeným královstvím budou vždy patřit mezi klíčové. Potřebujeme ale zachovat principy jednotného trhu, včetně čtyř svobod – volného pohybu lidí, zboží, kapitálu a služeb. Totéž platí o unijních regulacích, jako jsou pravidla pro ochranu spotřebitele, professional kvalitu výrobků a jejich označování. A o tom celé vyjednávání je. Jde o prosté uvědomění si, že pokud bude mít Británie na vnitřní trh dál přístup bez bariér, pak také musí také respektovat jeho pravidla. To je celé.

Roland Freudenstein

Německý politolog, diplomat a qualified na evropskou integraci. Od roku 2008 působí v Centru Wilfrieda Martense professional evropská studia v Bruselu, imagine tanku Evropské lidové strany.

Jinými slovy, pokud by případná dohoda byla slabá, mohla by podle vás unijní trh a jeho fungování do budoucna poškodit?
Ano. Stávajících 27 zemí Evropské unie má podle mého názoru strach, že pokud by unie poskytla Británii privilegovaný přístup na trh, ale současně jí umožnila vymykat se pravidlům jeho fungování, pak by mohly podobné výjimky ze společné legislativy požadovat i další třetí země, ale také samy unijní státy. Od okamžiku referenda a začátku vyjednávání v roce 2017 celý proces provází obava, abychom Evropskou unii nevykostili.

Ptám se na to, protože Boris Johnson opakuje, že by mu bohatě stačila dohoda podobná té, kterou Evropská unie uzavřela s Kanadou. Nekomplikuje vyjednávání unie pokusem o zbytečně ambiciózní dohodu?
Podívejte, mezi Velkou Británií a kontinentální Evropou existuje ideologický rozdíl. Brexit se professional britské konzervativce stal ideovým projektem, kdežto pro politické strany na kontinentu nikdy nešlo o součást politického programu. Cokoli Spojené království požaduje a dělá, je teď touto ideologií nasáklé – tedy že je Británie jiná, že se vyčlenila. Otázka nezní, zda Evropská unie Británii upírá něco, co poskytla Kanadě.

Otázka je, zda je možné vybudovat partnerství, když jedna strana neustále tvrdí, že je nadřazená. A takový přístup bohužel britská vláda v tuto chvíli má, byť si nemyslím, že tím odráží většinový názor britské společnosti. Brexit vykládá jako akt osvobození, za který teď zemi trestají zlí byrokraté na kontinentu. My ale chceme jen partnerství, které odráží poměr sil. Unie zastupuje 27 zemí s více než 400 miliony obyvatel a na druhé straně je jeden stát s 60 miliony. To jsou fakta, která musíme brát v úvahu.

Britové chtějí více než Kanada

Dohodě brání spor o férovou konkurenci mezi firmami, o rybolov a o řešení sporů. Nebudu zabíhat do detailů, ale když se na ty sporné body podíváme, není to oboustranný ideologický spor, který dohodě brání? Na jedné straně britská idea návratu kontroly a na druhé straně unijní důraz na pořádek založený na psaných pravidlech?
Ideový spor je ten hlavní důvod, proč máme o budoucím partnerství tak odlišné představy. Britská vláda stále chce získat dort a sníst ho, jak to Boris Johnson sám popsal, když byl ještě ministrem zahraničí. Chtějí mít plný přístup na unijní trh, ale chtějí si současně také zachovat suverenitu, kterou – jak věří – získali brexitem.

Tak to ale fungovat nemůže. Pokud se britský přístup nezmění, spořádaný odchod na přelomu roku jednoduše nebude. Ideologická konstelace ale není oboustranná. Kontinent z vyjednávání ideologický projekt nedělá. To Británie.

Často slyším stížnosti od britských diplomatů, kteří mimo záznam říkají, že Evropská unie nechce pochopit, že teď už vyjednává se sobě rovným suverénním partnerem. Podle vás to je tedy umělý argument? Nemají pravdu? 
Velká Británie byla vždy suverénním státem. Každá země Evropské unie je suverénním státem, podpisem přístupových smluv jsme jen dobrovolně souhlasili, že některá rozhodnutí budeme provádět společně a že budeme společně také utvářet právo. To je unie. Nejde o nástroj na zotročení svobodných zemí. Británie ale stále předstírá, že ji utlačovali bruselští byrokraté. Toto vnímání vládnoucích elit v Downing Street číslo 10 je problém. A upřímně řečeno, oni sice říkají, že by jim stačila dohoda podobná té s Kanadou, ale nechtějí ji. Chtějí mnohem více, chtějí neomezený přístup na jednotný trh Evropské unie, aniž by museli respektovat jeho pravidla. To Kanada nemůže.

Varianty brexitu nejsou černobílé

Boris Johnson už dvakrát veřejně připustil, že neřízený odchod z unijního trhu bez dohody na konci roku je velmi pravděpodobný. Jaké důsledky by přinesl?
Ať už v těchto dnech zaznívá cokoliv, je třeba si uvědomit, že jde částečně o součást divadla, o součást vyjednávání. Ve středověké tortuře se tomu říkalo předvést mučicí nástroje. Přesně to se teď děje a mimochodem na obou stranách. Když Evropská unie nyní připravuje nouzovou legislativu na zajištění kontroly hranic a základního dopravního spojení pro případ neřízeného odchodu, jde také o ukazování mučicích nástrojů.

Stejně tak když Boris Johnson říká, že neřízený odchod považuje za pravděpodobný. Neznamená to, že si ho také přeje, stále chce dostat dort a sníst ho, nebo alespoň co největší díl. Nevylučuji britský odchod bez dohody, ten se vyloučit nedá. Dramatický cirkus, který obvykle provází závěr každého vyjednávání, mívá tendenci k nekontrolovatelnosti. Obě strany se vmanévrují do rohů a stává se, že se z nich někdy už nedostanou. I to může nastat, ale řekl bych, že mnoho z toho, co zaznívá, je stále součástí vyjednávání. Jde o signál: „My se vás nebojíme.“

Dobře, ale přesto, pokud by scénář neřízeného odchodu nastal, co by přinesl, pokud odhlédneme od jasných bezprostředních důsledků v podobě návratu obchodních bariér?
Nesdílím dojem, že by nás čekaly dekády konfrontace mezi Británií a kontinentem. Někteří lidé říkají, že v případě nedohody se Británie stane nepřítelem, ne ve vojenském smyslu, ale ve smyslu hospodářské a politické rivality.

Ale i kdyby odchod bez dohody nastal, pak nás naše zájmy přinutí ke spolupráci v řadě oblastí. Patří mezi ně vnitřní bezpečnost a boj proti terorismu nebo špionáži. I v posledních dvou letech vidíme velmi pozitivní výsledky naší spolupráce. Totéž můžeme čekat v postoji třeba vůči Číně. Je v zájmu Britů i nás, abychom spolupracovali v postoji vůči silným aktérům, kteří šikanují ostatní, mezi které se Čína zařadila a pandemie to ukázala.

Ani v případě nedohody se neobjeví nepřátelství. Nastane pragmatická kooperace a ano, také ideologická soutěž. Vidíme ji i teď. To třeba, když Británie jako první certifikovala vakcínu proti koronaviru a ačkoliv ji nevyvinula, křičela u toho, že jde o důkaz nadřazenosti britského systému proti pomalým byrokratům v Bruselu. Ale to se bude dít tak jako tak.

I v případě odchodu s dohodou zůstane v britském politickém spektru síla, která svou politickou identitu vybudovala na odmítnutí principů Evropské unie. Je chyba dělit výhled do budoucna na černý a bílý, na harmonii v případě dohody a na ideologickou válku a konec spolupráce v případě nedohody. Tak to zkrátka není.

Viktor Daněk

Sdílet na Facebooku



Sdílet na Twitteru

Sdílet na LinkedIn

Tisknout

Kopírovat url adresu



Zkrácená adresa




Kopírovat do schránky

Zavřít